Oligosacharidy, také známé jako oligosacharidy, odkazují na obecný termín pro nízkopolymerní sacharidy s přímými nebo rozvětvenými řetězci tvořenými 2-10 monosacharidovými jednotkami spojenými glykosidickými vazbami. V posledních letech přitahují oligosacharidy velkou pozornost, protože jsou kromě neškrobových polysacharidů nejvhodnějším zdrojem uhlíku pro bakterie tlustého střeva. Po požití nejsou sacharidy tráveny v tenkém střevě a vstupují do ileu a céka v neporušeném stavu. v tlustém střevě může být většina nebo část z nich využita rezidentními bakteriemi v tlustém střevě jako substrát, což vede ke snížení pH a produkci mastných kyselin s krátkým řetězcem, které mohou snížit patogenní bakterie. [4]
Za normálních okolností lidé rozdělují oligosacharidy do dvou kategorií na základě funkčních rozdílů: běžné oligosacharidy a funkční oligosacharidy, mezi nimiž mohou být běžné oligosacharidy (jako je sacharóza, maltóza, trehalóza, cyklodextrin a cukr atd.) tráveny a absorbovány tělem za účelem výroby energie, zatímco funkční oligosacharidy nemohou být absorbovány tělem, což je v souladu s definicí prebiotik. Podporovat šíření bifidobakterií, zlepšovat imunitu těla a odolnost vůči chorobám a podporovat zdravý růst zvířat. Zlepšení kvality hospodářských zvířat a drůbežích vodních produktů má široké vyhlídky na uplatnění. Úspěšně vyvinuté funkční oligosacharidy zahrnují více než 10 druhů fruktooligosacharidů, sójových oligosacharidů, galakto-oligosacharidů, isomaltových oligosacharidů, xylo-oligosacharidů, oligosacharidů v manose, chitosan oligosacharidů, laktitolu a isomaltulózy